Milé děti,

bylo nebylo.... Jednoho dne si Vaše maminka a tatínek v euforii řekli, že se vezmou, nu a aby se to dobře pamatovalo zvolili si datum 7. 7. 2007 :) Nehledejte v tom žádnou numerologii, nebo horoskop, je to fakt jen z praktického hlediska. :)

Na svatbě jsme si před plným kostelem slíbili lásku, úctu, věrnost a že děti - vás - přijmeme jako dar, ať jste jaké jste. Nojo! 

Jenže, kdo mohl tušit že Ty, Honzíku se nám narodíš až v roce 2016?! Ty jo, když nad tím zpětně přemýšlím, je to docela dlouhá doba, co? No, je! Jenže, milé děti, my jsme nechtěli s taťkou chodit po doktorech, chtěli jsme to nechat na Pánu Bohu....jako, takhle, když už, už si myslíte, že 'YES, jsem v tom!' a ono to zas nevyšlo, jde občas i slušné a vybrané chování katolicky vychované dívky stranou.... A jako, upřímně se za to stydím. Ale, chtěli jste příběh ze života, tak pokračujem... 

V roce 2014, na prahu mé třicítky, jsme si s Vaší babičkou udělaly holčičí výlet do Prahy. Znáte to, nákupy, kadeřník, kafíčko, dortíčky.... No a když už jsme tam byly, tak já, že si jako na moment odskočím k 'holčičí doktorce' .. CHYBA - paní dr. se asi ten den nevyspala nejlépe, a tak mi oznámila, že pokud neotěhotním do třiceti let, budu mít pak smůlu...a se svým přístupem k 'umělým dětem' si asi nanejvýš pořídíme psa..... :( fakt dík... To byl teda hovězí nápad jít dobrovolně k dr., prej prevence.... Hahaha.... Pod tíhou situace jsme si s babičkou daly v Praze ještě jedno kolečko 'Tour de dortíček' a jely domů. Ten den je, milé děti, v celém příběhu zásadní, neb jsem si řekla, že k dr. půjdu pouze v případě problémů, žádná zodpovědná prevence.... ?

Podvědomě mě mrzelo, že jsem nám v listopadu, v den mých 30.narozenin, nemohla dát ještě jeden dáreček, ale co.... Měli jsme jeden druhého, krásný byt, želvu a akční život.... A dítě by nám asi po tolika letech narušilo nás 'staromanželský', pohodlný život... Takže vlastně, zas je všechno cajk... Vítej, třicítko!!! 

Milé děti, teď přeskočím až na podzim roku 2015... Přesněji den svátku svaté Faustiny Kowalské, 5. října.... Mě už týden je zle, jako nikdy, co jsme se vrátili s taťkou z návštěvy tety Beaty v Anglii, je mi stále zle, let byl noční můra - takový prachy nás ta sranda stála a já to skoro celé strávila na místních toaletách... No, paráda.... Ale co, zkusím si po možná víc jak dvou letech udělat test, to 'pade' do toho ještě vrazím..... Milé děti, byl to šok století, já tam viděla DVĚ čárky, poprvé v životě.... Hej, to je jako co?!!! Uaaaaaa Bejby na cestě!!!! 

Devět měsíců uběhlo v porovnání s těmi roky jako nic a polovina června roku 2016 byla tu, taťka mě odvezl na vyvolání porodu.... Jenže, problém, jakože, cože ❓ 

'Milá maminko, tak s tímhle se setkáváme poprvé, máte nějakou vadu, teď je těžké určit diagnózu, ale Bejby půjde ven císařem a pak si řeknem co dál....' A tak jsi se narodil Ty, Honzíčku - Cesarionku ♥️♥️♥️ 

Co mám za vadu mě pan dr. zjistil při kontrole někdy na podzim 2016 a povídá - 'S touto vadou nelze otěhotnět, takže jste důkaz, Božího požehnání a zázraku.....druhé dítě bude problém, doporučil bych příště zkusit 'umělé'..... Wow, další pecka.... Takže Bůh fakt existuje, to je haluz století....??? 

Nojo, ale co stou vadou? Po dlouhé rozmluvě s vaším taťkou jsme se domluvili, že to necháme, tak, jak to je - žádné operace, žádné lékařské zákroky, dítě jsme chtěli, máme... Žádat Boha o další by byla do nebe volající drzost... A rozzlobit si Velkýho Šefa není žádná sranda.... ?

A tak šel čas, Honzíku, tys rostl jako z vody, klasika - chodíš, mluvíš.... Jenže najednou jsem Ti nestačila a svět mi přišel celý zrychlený, špatně se mi dýchalo, ty jsi stále někam utíkal... A do toho jsem asi snědla nějaký zaručeně 'čerstvý' salám, neb wc byl můj kámoš nejlepší..... A tak jsem si ze srandy, (fakt že ze srandy!), udělala těhotenský test..... A tady vstupuješ na scénu Ty, milé Bejby Nr. 2. - náhle, nečekaně, neuvěřitelně, nepochopitelně....♥️♥️♥️ Ale jsi tu, je Ti něco málo před 10 týdnu, dáváš o sobě vědět téměř každý den a ja jsem po počátečním šoku (omlouvám se!!!?) nejšťastnější osoba světa... Jakože COŽE ❓ 

Doktoři nechápou, já jsem v permanentní euforii, taťka, Ty Honzíku... No prostě všichni stále ještě nechápou, co se tady děje.....???

Jen Pán Bůh na nás kouká a směje se... Ne spiklenecky, ale tak hezky.... Jako by říkal 'Vidíš, vidíš, Lucie, se mnou vážně není nic nemožné a Tys pochybovala!' ♥️♥️♥️

 

No, tak takhle to bylo.... A teď spát....!!! 

 

 

PS: Kdo jste čekal 'klasickou' zkušenost o Boží síle a naší odvaze, tak pardon.... Vážná témata beru zásadně s humorem ... ?