Toto je jediná fotka z celého včerejšího koncertu a přesto, nebo pravě proto, si pamatuji každý okamžik, každou písničku, každý pocit. 
Na koncert Pavla Helana jsme neodjížděli zrovna v nejlepší náladě (jak bylo původně v plánu). 

Honzík si těsně před odjezdem popálil celé lýtko, nejdřív to vypadalo šíleně, pak dobře a pak zas šílené...Aničku už delší dobu trápí její zuby (zuby, pohroma huby), a tak brečí v podstatě nepřetržitě už několik měsíců (přibližně 18). 
Než jsme do Sezemic dojeli, všechno se jako zázrakem uklidnilo, všichni jsme se dostali do lepší nálady. Noha i zuby přestaly trápit, cesta šla dle Google maps dobře, přijeli jsme včas a v naprosto skvělé náladě (polovina našeho teamu se k mé radosti krásně vyspinkala) :-) 
Koncert se konal v překrásném kostele, bylo vcelku plno a do toho všeho se občas snažila Anička stát hvězdou večera...naštěstí 2-3 kojení v lavici ji přesvědčila, že na pěveckou dráhu má ještě času dost. 
Zazněly naše největší hitovky, každý se dočkal - Svaťba, Lalaláska, Zahrádka, ‘Princezna’, mě písnička o zubařce připomněla mou blížící se návštěvu dentisty. Jak píšu, každý si našel to svý...

...a pak přišla písnička na rozloučenou, ukolébavka na fujaru, Aničce se zdálo divné, že to nemá slova, a tak se snažila doplnil fujaru svým silným hlasem...Pavel chtěl využít situace a střihnout si s Aničkou jedno sólíčko 😉 ale Aničce v tu chvíli, kdy se Pavel s fujarou přiblížil, došla slova....a mě taky, trapně se mi zapotily oči a pak brýle..... 🤧🥰
No, zkrátím to - Díky, díky, díky!!!!